A hned od počátku bylo vidět, že se rozhodně nevzdávají. Domácí se dostali ve 4.minutě do vedení, ale naše hráče to na kolena nesrazilo. Hráli velmi dobře pozičně, bránili střední pásmo a neustále se tlačili do útočné třetiny. V 8.minutě jsme přečkali oslabení. Vyrovnání přišlo v 11.minutě při naší přesilové hře, kdy se po přihrávce Tomáše Němečka prosadil Michal Burdys.

Druhá třetina byla pod naší taktovkou. Chtěli jsme urvat vítězství a následovalo mnoho šancí, které ovšem troskotali na domácím gólmanovi. Nervozita a napětí stoupaly, přiostřovalo se hlavně před brankami. Tři minuty před koncem druhého dějství jsme opět dostali početní výhodu a sedm vteřin před jejím vypršením se po nahrávce Martina Kolmanna trefil Tomáš Janda! Jednobrankové vedení jsme uhájili do konce třetiny.

Ve třetí části se domácí vrhli do útoku a po třech minutách bylo srovnáno. Hrál se tvrdý, ale slušný hokej. Měli jsme opět řadu šancí, ale nedokázali jsme je proměnit. Hokejové štěstí se obrátilo na stranu domácích. V čase 57,01 se ujali vedení. Nasadili jsme všechny síly do útoku a tlačili soupeře do defenzívy. Donutili jsme ho faulovat a měli jsme dvě minuty výhody přesilové hry. Odvolali jsme brankáře a zkusili hru v šesti proti čtyřem. Bohužel se nám nepodařilo skórovat a naopak domácí dvakrát trefili naší prázdnou branku. Bylo po zápase. I přes značně rozdílné skóre se hrálo velmi vyrovnané utkání se šťastným koncem pro domácí, kterým tímto blahopřejeme k obhajobě titulu.

Opět jsme skončili těsně pod vrcholem. Zklamání, smutek a také slzy. Nepodařilo se nám ani do třetice získat vytoužený titul. Útěchou nám může být fakt, že nikdo v kraji nemá tak vyrovnaný tým, který by dokázal být třikrát za sebou ve finále. Celému týmu i vedení patří poděkování. Poslední zbytek generace hráčů, kteří byli u zrodu frýdlantské juniorky, odchází. Jim patří zvláštní poděkování za příkladnou reprezentaci klubu a nastolení vysoké laťky, kterou budou muset nastupující hráči udržovat nebo posouvat výš.